Přáslavice 25. 3. 2017

Dovolil jsem si překopírovat příspěvek Jirky Kohoutka z facebooku:

25.března 2017 jsem se jako pozvaný host zúčastnil slavnostního vystoupení kapely Rouden Band, k výročí třiceti pěti let od jejího založení. Celá ta sláva se konala v mě dobře známém sále v budově obecního úřadu v Přáslavicích, kde i já kdysi na jevišti stál, hrál a zpíval a kde mám dodnes plno známých.
A bylo celkem narváno. Jak jsem stihl zjistit, tak platících diváků bylo 148, což je opravdu velmi solidní číslo na dnešní dobu a velikost sálu.
A večer se opravdu vydařil. Až mě to na stará rocková kolena dojalo, a také mě to přinutilo, vrátit se ve vzpomínkách téměř na úplný začátek.
Upřímně – ono se toho zase až tak moc nezměnilo. Kluci nějakým zázrakem vůbec nezestárli, což je mi záhadou neboť já už mám dnes přece jen o patnáct kilo víc a ráno se sotva postavím na nohy. A už vůbec bych dnes asi nedokázal hrát tolik hodin v kuse jednu písničku za druhou. Naproti tomu oni vypadají pořád stejně. (Představte si tu nespravedlnost!)
Když jsem jen trochu přivřel oči, tak jsem pořád viděl ty mladé kluky v prvních riflích a keckách. A nezměnila se naštěstí ani hudba.
Pravda – my tenkrát hráli na pár set watů a dnes se vše počítá v kilowatech, ale zdálo se mi, že kravál na sále kdy není slyšet vlastního slova, je pořád ten stejný kravál, jako tomu bylo v době, kdy jsem za mixem seděl já. Dokonce i zvuk bych asi pojal úplně stejně jako můj současný kolega.
Písničky kluci také měli připravené dokonale, stejně jako celý program a hráli totéž co před více než třemi desítkami let, takže od úplného a dokonalého návratu do mládí mě odvedla jen moderní světla. Diodová a počítačem řízená světelná show v oblacích umělé mlhy.
To jediné jsme tenkrát opravdu neměli.
Jinak byl ten večer v Přáslavicích absolutní a dokonalé retro. A kluci se museli při přípravě asi opravdu dost nadřít, protože znovu museli nacvičit to, co nehráli i desítky let. A navíc – hráli to bez keců velmi dobře. Takže jsem mohl poslouchat písničky jako Hlupák váhá, Lesní manekýn, Muž který se podobá odvrácené straně měsíce, Nekonečné Boogie, Dárek, Divadelní společnost J.K. Tyla, Nádraží Florenc, Exploze snů, Blízko nás a další a další naprosté pecky, které ve své době hýbaly národem. A „černý hradby nade mnou“ opravdu zněly, jak znít mají. Zvláště u Lesního manekýna, když jsem zavřel oči tak jsem úplně viděl před očima mladého Oldu Říhu.
No a pak jsem byl pozván na jeviště a spolu se mnou i další bývalí muzikanti, zvukaři, osvětlovači a ostatní členové, kteří za třicet pět let touhle kapelou prošli a pozvání na tenhle večer přijali. A kapela nám veřejně poděkovala, dala si s námi panáčka, rozdala nám dárky, udělala společné fotky….. A sál nám všem dlouho a upřímně tleskal za naši práci.
Bylo to opravdu velmi milé a myslím, že to vůbec není běžné. Takže díky moc kluci za ten večer.
Vaše památné triko i krásný půllitr na pivo s logem Rouden Bandu si uložím velmi pečlivě mezi památné artefakty mého rockového života. A budu mít další krásné vzpomínky.

No a jestli budou i fotky z té zrcadlovky co mě fotila zleva při děkovačce sálu, tak je určitě přihodím do fotogalerie svých pamětí. A poctivému rocku věčnou slávu!

Váš Jirka.

Fotky z té zrcadlovky jsou tady na rajčeti.

Webmaster